Tajemná cesta

6. srpna 2013 v 14:45 | Bree |  krátké, Fantasy
autorka: Bree

Vrátila jsem se zpět k hlavní rozbočce a uvažovala, kam bych měla zatočit. Doprava? Tam se cesta zdála být hluboká a vedla až přímo do tmavošedého zamlženého lesa. Přestože na zchlípnělé zrezavělé ceduli jasně stálo: Odbočte doprava!
Nemohla jsem se vyhnout tušení, že je tu něco velice zvláštního. Přemýšlela jsem jak jen to šlo a zapojila všechny části svého unaveného mozku. Jasně! Musím jít doleva. Já musím, cítím to v kostech.
Cesta se mi klikatila před očima a párkrát jsem zašpinila boty v bahně, snažila se přebrodit. Několikrát mě napadlo, jestli jsem si přeci jen nevybrala špatně. Tahle levá odbočka byla totiž zdlouhavější, než se zdálo. A téměř složitější.
Přeci jen jsem následovala svůj instinkt.


Byla tu! Chvíle, na kterou jsem čekala celý den.
U tlustého dubu s nažloutlými kvítky, občas opadávajícími, seděla cestovatelka. Měla jsem jasnou výhru, i když cestovatelky bývají někdy zrádné a místo odpovědi ti dají hádanku.
Seděla opřená o svůj ošuntělý hnědý kufr a černý krátký kabátek zaplý kulatými knoflíky ji trochu zahříval. Vzhledem k tomu, že měla pouze sukni, jediné co ji mohlo zakrýt nohy byly dlouhé, mechově zelené koženky zavázané až na vrch tkaničkami. Ani si mě nestačila povšimnout. Držela si svůj tmavý klóbrc na němž se opíral dalekohled. Tvář ji skrývaly husté kudrlinky vychvalující se nablýskanou hnědou barvou. Mrkala na svého poradce v druhém otevřeném kufru a něco si pro sebe brkotaly. Neslyšela jsem je dobře, jelikož jejich konverzaci utlumoval zvuk krákorající vrány, spokojeně usazené na otevírací části kufru s poradcem. Trochu mě děsilo, že poradce byl vlastně jen část těla. Hlava lysá s nahnědlou barvou pleti. Do poloviny tváře byla vrytá jizva, a ty oči- vypadaly skoro jako by byly skleněné.
Stačil jediný pohled cestovatelky, abych se zlekla a schovala za hustý keř. Nebylo kam se skrýt, protože keř s jasně zelenými listy už skoro celý opadl.
"Kam máš namířeno slečinko?" řekla hlasitým zachraptěným přízvukem.
Vylezla jsem z větví a stála nehybně na místě.

"Ta toho moc nenamluví Eleonor," zasmál se poradce na cestovatelku a ona si s úsměvem poposmrkla.
Jediným problémem u cestovatelek byl, že se jim nedalo věřit. Buď jsem měla štěstí, nebo smůlu.
"Nás se nemusíš bát," pokoušela se mě uklidnit, ale marně. Toho strachu se jen těžko zbavovalo.
"Chtěla jsem jen... " zakoktala jsem a pokoušela se nedávat najevo strach.
"Haha. Máme tu zbloudilku," odvětila,poškrabala se na tváři a dodala:"ptám se tedy znovu. Kam máš namířeno?"
"Potřebuji se dostat do Winglérské ulice." Jistě jsem ji odpověděla, ale třesavý hlas mi to moc neusnadňoval.
Poradce i cestovatelka se na sebe uculili a cestovatelka hned zahlásala:
"Tam, kam potřebuješ jít, je cesta strmá a z dálky uvidíš dva veliké kopce. Tudy se vydej rovně, ale nezapomínej, že pokud někde zahneš špatně, dostaneš se do údolí Temna. Jdi po stopách vlkodlačích, ty tě zavedou až ke studánce,kterou budeš muset přejít. Ve studánce jsou ale nebezpečné mořské víly, které se tě budou snažit vtáhnout na dno. Vem si proto raději malou loďku, kterou ti dá mladý poustevník. Dál už půjdeš jen po směru běloskvoucích kamínků. Jestli najdeš svou ulici, vedla sis úspěšně. V opačném případě už tě nejspíš nikdo nikdy neuvidí. Přeji příjemnou cestu. S sebou ti dávám louči, dokud bude svítit, jdeš správným směrem." Uchychtla si a pak se hned mrazivě zamračila.
Tohle bude jistě složitější cesta, než jsem předpokládala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tea | 10. října 2013 v 20:52 | Reagovat

To se mi moc líbilo. Bylo to tajemné, bylo tam (a pořád je) napětí, prostě všechno, co bych od dobré povídky očekávala :-). Až na ten konec, který tam asi ještě chybí. Proto se ptám, bude pokračování?? :-D

2 Nats | Web | 6. prosince 2013 v 10:53 | Reagovat

Je to hezká povídka a cestovatelka je fajn paní. Jen tak dál, možná udělej pokračování a trošku ten příběh rozveď. ^^

3 Maya Rowlisová | Web | 20. ledna 2014 v 13:25 | Reagovat

Páni, do vašeho týmu bych klidně šla :3 ste parádní!

4 Bree | Web | 7. září 2014 v 16:58 | Reagovat

I když už je to rok, chci vám poděkovat za příjemné potěšení :-) Na svém povídkovém blogu jsem už dlouho nebyla a tak jsem se chtěla mrknout co za ptákoviny jsem vůbec ptala a teď mě to velmi překvapilo, že se vám to líbilo :-) Možná až budu mít chuť, mohla bych v tom pokračovat. Jinak moc děkuju, můj blog jepasserby.blog.cz tak kdybych pokračovala vše najdete tam. Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
hlavní stránka | profil blogu | archiv článků | oblíbené a spřátelené stránky

blog znovuzrozen 28. 1. 2013

Všechna autorská práva náleží autorům povídek. Je zakázáno je kopírovat, pokud k tomu nemáte svolení. Tento blog respektuje všechna autorská práva, u každé povídky je uveden autor, který byl obeznámen s tím, že zde bude jeho tvorba, nebo o to dokonce sám požádal.

Nevkládejte reklamu, spam nebo vulgární komentáře. Zablokuji vám IP a komentáře smažu.