Volání svobody: Prolog

29. ledna 2013 v 16:05 | Erin |  Volání svobody
autorka: Erin

Sto dvacet osm tisíc světelných let.

Tak daleko se nachází moje rodná planeta od planety Země.
A ač se zdá tato vzdálenost nepřekonatelná, i tak nám nepomohla. I tak umírali tisíce lidí a i tak jsou vykořisťováni další nespočty původních obyvatel mé planety.
Datterie - tak se jmenuje, ale to jméno je tu zakázané.


A proč že se máme tak špatně? Můžou za to lidé ze Země.
Učili jsme se to ve škole. Tedy, skoro nám to vtloukávali do hlavy.

Někdy kolem pozemského roku 2024 přišel americky vědec Paul Doring s obrovským objevem. A to takovým, že pozemšťané nejsou ve vesmíru sami a že má důkazy o tom, že na planetě, kterou objevil, jsou známky života. V pozemšťanech doslova propukl záchvat hysterie a strachu o kolonizaci jejich drahé planety, kterou jenom o chlup zachránili před sebou samými. Zpráva o nově objevené planetě, na níž je život, se totiž mezi obyčejné lidi dostala dost rychle. Začali protestovat. Poháněl je strach z neznáma. A když oni něco neznají, automaticky to pro ně představuje hrozbu. Nepokoje pokračovaly, až se sešly hlavy států a dohodly se na jednom: Budou naši planetu kolonizovat dřív, než my je.

Jenomže obyvatelé Datterie o žádných pozemšťanech nevěděli a dál si žili pěkně po svém.

Měli svobodu.

Pozemšťanům trvalo patnáct let, než vyrobili dostatek kosmických lodí na zabrání celé naší obrovské planety. Veškerá výroba na Zemi se soustředila pouze na vyrábění zbraní a kosmických plavidel, které by měly během dvou let přepravit vojáky na Datterii.

V roce 2039 vypustili do kosmu první lodě a následně pak tisíce dalších se speciálně cvičenými vojáky, kteří se dobrvolně chtěli podílet na získání moci nad jinou planetou.

O dva roky později skutečně přistály na naší planetě tisíce kosmických lodí s deseti tisíci vojáky.

A začalo krveprolití.

Popravdě stále nechápu, o co pozemšťanům šlo. Jsme až na pár rozdílů úplně stejní. Nemáme devět párů očí ani zelenou pokožku. Vypadáme jako pozemšťané, ale i tak nás předem odsoudili a mnohým podepsali rozsudek smrti.

Pár týdnů trvalo, než pozemšťané zcela obsadili Datterii a prohlásili přeživší obyvatele za něco míň, než jsou oni.

Bylo to až moc snadné.

Datteriané útok nečekali. A navíc se ani nemohli bránit, protože jsme žádné zbraně nikdy nepotřebovali. Pozemšťané někdy popisují ráj tak, přesně jak vypadala Datterie před Velkou kolonizací. Neválčili jsme, na rozdíl od lidí, takže naší jedinou zbraní byli sekery, nože, luky, maximálně narychlo sestrojené katapulty. A ne, nejsme tak zaostalí. Jde jen o rozdělení planety, protože Datteria byla skutečným rájem. Dělila se totiž na dvě poloviny. Jedna polovina byla plná obrovských a moderních měst s mnohými vymoženostmi, jen ne se zbraněmi. A ta druhá polovina je jako typický venkov. Všude po kraji jsou rozeseté malé vesničky a vesnice, kde lidé žijí po starém způsobu života. Každý si zvolil takový život, jaký se mu líbil.

Já se narodil do té druhé poloviny.

Pozemšťané mezi první a druhou polovinou vybudovali něco jako neproniknutelnou zeď, takže pokud chcete utéct, je to stejné, jako byste se zastřelili.

Co vám budu povídat. Druhou polovinu pozemšťané rozdělili do regionů od písmene A až do Z. Pozemšťané, co jsou víc vlivní, jako starostové, hejtmani, knížata a prezidenti, si mezi sebe jednotlivé regiony a vesnice rozdělili, nechali si u vesnic postavit luxusní vily a začali vládnout. Vládnout ve smyslu, že zotročili všechny obyvatele, kteří spadají pod jejich majetek (asi nemusím zmiňovat, že mezi majetek se počítáme i my) a musejí vykonávat práci, která se jim hodí, nebo co potřebují. Všechny vesnice a menší vesničky najednou tolik zchudly, že mnoho obyvatel trpí hladem. Jasně, každá rodina dostává příděly, ale asi takové, které by snědlo šestileté dítě k obědu. Když někdo nedělá, co má, říká něco, co se vládcům nelíbí, nebo se jen pokusí dát najevo nesouhlas, je veřejně popraven a následně nahrazen někým z našich lidí z měst, protože na ty byli kolonizátoři mnohem… hodnější je špatný termín, ale jiný mě nenapadá. Nebránili se tolik, jako vesničané.

Už je to deset let, co na Datterii přistála první kosmická loď. Tehdy mi bylo devět let. Proto mě taky ošetřili. Což se o mé matce říct rozhodně nedá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
hlavní stránka | profil blogu | archiv článků | oblíbené a spřátelené stránky

blog znovuzrozen 28. 1. 2013

Všechna autorská práva náleží autorům povídek. Je zakázáno je kopírovat, pokud k tomu nemáte svolení. Tento blog respektuje všechna autorská práva, u každé povídky je uveden autor, který byl obeznámen s tím, že zde bude jeho tvorba, nebo o to dokonce sám požádal.

Nevkládejte reklamu, spam nebo vulgární komentáře. Zablokuji vám IP a komentáře smažu.